neděle 3. června 2012

Bratislavská vepřová plec

Bratislavská vepřová plec 


Bratislavská vepřová plec s houskovým knedlíkem

  • 700 g vepřové plece
  • 2 větší cibule (300 g)
  • 100 g sádla (nebo oleje)
  • 80 g rajského protlaku
  • 400 ml mléka
  • 200 g 12% smetany (1 kelímek)
  • 4 polévkové lžíce polohrubé mouky (80 g)
  • 50 g celeru
  • 60 g mrkve
  • 50 g sterilovaného hrášku
  • 60 g kyselé okurky
  • sůl
  • citronová šťáva


Jak na to  

- opláchnutou a osušenou plec svázat provázkem, nasolit
- zvolna osmahnout na sádle cibuli, vložit maso, ze všech stran prudce orestovat
- přidat protlak, přilít vodu, na mírném plameni dusit 60 - 80 minut zakryté doměkka
- maso vyndat, zabalit do alobalu
- vlít mouku rozmíchanou ve studené vodě, mléko a smetanu, 15 minut povařit
- dochutit šťávou z citronu a solí, přecedit
- vmíchat pokrájené okurky, hrášek a krátce povařené kostky celeru a mrkve, prohřát v omáčce, vypnout
.


Vepřovou plec opláchneme studenou vodou, osušíme.
Stočíme a zavážeme provázkem, aby držela tvar.
Ze všech stran vetřeme do masa sůl.
Cibuli nakrájíme na kostičky, dáme do hrnce na rozpuštěné sádlo. Zvolna restujeme, promícháváme.
Po přibližně 8 minutách začne cibule růžovět, vložíme plec, ze všech stran zprudka osmahneme.
Přidáme rajčatový protlak, promícháme a krátce orestujeme.


Přilijeme teplou vodu, hladina by měla dosahovat maximálně do jedné čtvrtiny masa.
Budeme ho dusit, ne vařit.
Hrnec zakryjeme pokličkou a podle velikosti masa zvolna dusíme 60 až 80 minut.
Vyšší váleček bude potřebovat delší dobu, nižší a delší bude hotový dříve.
V průběhu dušení maso otáčíme a podle potřeby podléváme teplou vodou.
Než bude plec hotová, připravíme si zeleninu.
Hrášek zcedíme, mrkev a celer očistíme a pokrájíme na kostičky, stejně tak okurky.


Mrkev s celerem vložíme do vroucí vody a 5 minut povaříme.
Déle ne, zelenina by měla být akorát na skus.
Slijeme vodu, zakápneme citronovou šťávou.
Měkké maso vyjmeme z hrnce, zabalíme do alobalu.
Rozhodně hned nekrájíme, vytekla by z něj šťáva.


Doděláme omáčku.
Ve 400 mililitrech studené vody důkladně rozmícháme mouku, za stálého míchání vlijeme společně s mlékem a smetanou do základu.
15 minut na mírném plameni povaříme.


Přikyselíme šťávou z citronu, ochutnáme, podle potřeby přisolíme.
Uvařenou omáčku přecedíme, přidáme mrkev, celer, hrášek a okurku. Přivedeme k varu, hned vypneme.
Plec opatrně rozbalíme.
V alobalu bude šťáva z masa, vmícháme ji k omáčce.
Z masa odstraníme provázek, nakrájíme na porce.


Podáváme s houskovým knedlíkem.



Přejít na seznam receptů


4 komentáře:

  1. Zdravim vsechny,
    v mrazaku mi starla plec od biocunika, tenhle recept se mi libil.Mrkvicku a celer jsem varila v omacce, okurky jsem vynechala, damy je nechteji. Ale misto citronu jsem omacku ochutila nalevem z okurek. Misto knedliku byla ryze (cista lenost) a bylo to moc dobre. Zdravim Pavla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky zdravím,
      mám radost, že recept inspiroval a že chutnalo! Myslím, že rýže jako příloha je taky fajn.

      Vymazat
  2. Tak už to mám, vždy přemýšlím, proč když si dám nějaké tradiční jídlo s tradičním názvem a velmi často dostanu hrůzu, která byla ne zcela zjevně původně inspirována tím očekávaným pokrmem, proč se tak stalo. Když každý kuchyňský artista přidá ze své palety kulinářského umu, pak to nemůže dopadnout jinak. Čtenář toho prvního komentáře je nadšen geniálními úpravami, ale ne zase do té míry, že by je respektoval beze zbytku, tedy zamění nechutné sádlo za íkstra verdžin olivový olejíček, odporný protlak za lahodný Hamé kečoupek, hrášek nesnáší, čili přidá kostičky naprosto geniální cuketky s kožkou, aby zachoval barevnou škálu, ale nebude tam přeci cpát tolik kritizovanou náhradu citronu v podobě octa z okurkového nálevu, když snadno může sáhnout po ždibci šťavky z kysaného zelí, kterou pečlivě vymačkal, když připravoval z první části plece neutrální segoš. A když nakonec mléko a odporně tučnou smetanu nahradí zdravou syrovátkou a lightkou od Dandone vznikne skvost, který ocení i každá anaerobička i lokální modelka toužící po světových molech. Dva následující Einsteini československé kuchyně dostanou bratislavskou vepřovou plec, tam kam jistě po patřičných úpravách patří, totiž do pokladnice světové kuchyně. A postačí už jen třeba ne příliš zdravé plecko vyměnit za pár plátků pevné zdraví navracejícího sojového extrudátu, zabránit vzniku jakýchkoli oxidantů naprosto zbytečným opékáním, a nakonec, neboť to v posledním stupni bude připravovat v poslední době ne příliš šťastná ženuška svému výkon ztrácejícímu manžílkovi, přidá ještě pár tabletek Clavinu dodávající milou bylinkovou příchuť, a takový pokrm navrátí, holky, nakonec nejen pevné zdraví. Dobrou chuťku šokovaný Světe.

    Sbohem respekte k těm generacím blbů, kteří pokrm dostali na úroveň nepoživatelnosti a výživového zabijáka!

    Petr

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milý Petře,
      děkuji za návštěvu blogu a trochu rozčilený komentář :).
      Pavla píše, že se receptem nechala inspirovat. A to je vpořádku. Vždyť všechny recepty, i ty, které dnes považujeme za tradiční, vznikaly různými obměnami. Někdo něco zaměnil, vynechal nebo přidal a nový recept byl na světě. Taková svíčková, segedin, bratislavské plecko, vepřové na paprice ... a na začátku byl jen kousek masa.
      Také nemám ráda, když si v restauraci objednám klasiku pod zavedeným názvem a pak zírám, co že to na tom talíři vlastně je. V tomto případě by vše mělo být dodrženo podle receptu a výsledek by neměl negativně překvapit.
      Ale vaření doma kolikrát improvizaci přináší. Ať už z nutnosti spotřebovat zbytek surovin ze špajzu či lednice nebo je třeba ze zdravotních důvodů něco nahradit nebo vynechat. Pak je dobrý důvod vzít základ nějakého receptu a přizpůsobit si ho. Samozřejmě se výsledný pokrm nebude jmenovat jako ten, který dodal prvotní impuls. Takto vzniknou variace známých receptů a vůbec nemusejí být špatné.
      Svět je prostě rozmanitý, a v tom je právě krásný.
      Hodně zdraví přeji!
      Hana

      Vymazat